Děti poznávají Chřiby

Děti poznávají Chřiby a zvlášť skalní oblasti, kterých jen v našem pohoří je několik. A celé Chřiby jsou velmi kouzelné, tajemné až mysticky tajemné. Slunce osvítí několik lesních paloučků a ukrývá se v nich několik hradů a zřícenin. Některé skalní útvary jsou tak skryté a ani přesně nevíme odkud se vzaly, jako by „bác“ spadly z nebe, malé i velké jako například skála Kozel nebo Buchlovský kámen. Jiné jsou jako opřené do přírody. Často jsem zmiňoval že je veliká škoda, školy lákají děti na podivné výlety daleko za vysoké ceny a děti místní neznají ani nejvyšší místo Chřibů, ani posvátné hory jako horu Sv.Klimenta, a které děti byli kdy na Osvětimanských skalách.

V našem horolezeckém klubu se věnujeme dětem, aspoň podle našich schopností a také chuti. Ale mohu napsat že děti mají chutí mnohem víc, rádi poznávají a rádi šplhají a vymetou každou jeskyňku i každý kout. Každý rok na konci prázdnin pořádáme „letní kozlování“ u skály Kozel. Ale dětem to nestačí a zvlášť letošní rok po některém cvičení jištění i slaňování na stromech a jejich vytrvalém prosení kdy už půjdeme na skály se to nedalo vydržet a vyrazili jsme objevovat skalní oblasti. Určitě každá skála není vhodná pro děti, pokud je vezmete hned na těžké dostanou strach od skal, a zase na lehké a malé „skalní kvaky“ tak je nenadchnete.

Mám vyzkoušené a je mi i nejbližší pokud se takové lezení promění v malý horský výstup, tedy chvíli skály a chvíli horský terén. Chvíli police na odpočinek a chvíli police na občerstvení, a přitom čas na povídání si a úsměv přijde vždy.

Ale musí se vždy bezpečně, ano v ohrožení by člověk zvládl vylézt moc, a někdy to i vidíme kolik lidí nezkušených a jen aby se ukázali vylezou na Kozla, bez jištění, bez helmy jako ochrany hlavy, ale není to správné, jen jednou se nepodaří a neštěstí je veliké. Horolezectví je nebezpečná zábava, ale rizikům máme bránit, cvičením, poznáváním a učením se jak tato rizika nepřivádět. Už jsem zažil neštěstí na skále, ale také mnoho radosti a naštěstí těch radostí je víc a víc.

Náš Horolezecký klub Chřiby se učí mnohé poznávat, přírodu i skály a hory, stejně tak jako umět přespat u ohně nebo i ve sněhu, a musím napsat nejen přírody si vážíme, ale většinou každou naší cestu do hor si zpestříme památkami a kulturou. Tak poznáváme nejen skálu Kozel a Horu Sv.Klimenta, ale i zříceninu hradu Cimburk, zámek Buchlovice, poutní místo Velehrad a v zahraničí stejně tak. Jezdit kolem Innsbrucku a nevidět Goldenes Dachl nebo ostrov Reichenau na Bodamském jezeře by byl velmi ochuzující výlet, a nejen pro děti.

Ale zůstaňme ještě ve Chřibech, jako děti vyrůstají, tak i Chřiby poznáváme postupně. Nejvyšším vrcholem Chřibů je Brdo, je na něm kamenná rozhledna, pohoří se rozkládá až od Kyjova ke Zlínu, můžeme říct od Slovácka po Hanou, je dlouhé až 35kilometrů, a kromě několika osamocených skalních útvarů se zde nachází několik vodních přehrad. Ve Chřibech pramení mnoho menších řek, jedna nejznámější je Kyjovka a jako jediná se vlévá do Dyje, všechny ostatní do Moravy. Chřiby jsou převážně bukovým a dubovým lesem se zastoupením i smrků, a hustě zalesněným, pokud někdo z vás zkusí projít Chřiby mimo turistické a vyšlapané cesty bude příjemně překvapený jaké Chřiby opravdu jsou, kolik barev a stínů se zde nachází. Kolik kopců a skrytých údolí. Kolik barevných květin.

Ve Chřibech se setkáte s liškami, divokými prasaty, srny, i s výry a datli a dalšími zvířaty, někde jsem i četl, že do Chřibů zavítal medvěd hnědý, určitě trvale ne, ale nepochybuji že zde medvědi před mnoha lety žili.

Chřiby jsou nádherné a určitě se vyplatí najít čas a několik dní tady bloudit, odpočívat a poznávat. Osobně budu moc rád, pokud děti, které tady lezou po skalách jako veverky se budou rádi vracet, pít ze studánek a vzpomínat na svá dětská léta.

Napsal Karel Bernard Pazourek