Výroční setkání v Orlických horách, prosinec 2016

Z jihu České republiky ze Šumavy jsme se letos na závěr roku přesunuli na severní hranici s Polskem do Orlickýh hor. A je to již tradice že každý rok pořádáme výroční setkání vždy v jiném pohoří.
Ačkoliv na většíně území vládlo příjemné podzimní počasí tady v horách nad osmset metrů vysoko již byla zima, a se vším, s mlhou, sněhem po kolena a také svařeným vínem v útulné chatě u krbu pod nejvyšším vrcholem Orlických hor, Velké Deštné.

A tento příjemný kopeček nám byl hned ranním probuzením sobotního dopoledne kam jsme vystoupili všichni, ještě před prvními běžkaři a dalšími dobrodruhy. Byl to úspěšný rok a jistě i nádherný pro většinu z nás a proto byl na místě i slavnostní přípitek šumivým vínem a silnějšími a kořeněnými bylinami. Hoře zdar, zaznělo z mnohých úst, a následoval poklidný sestup zpět do vyhřáté chaty, bez nebezpečí lavin, ledovcových trhlin a jiných těžkostí, které často ve vysokých horách řešíme.
V podvečer pak již následovalo setkání, s vyprávěním příběhů z našich cest. Jako hlavní příspěvek bylo povídání Jirky a Míry, vždyt oni dva letos získali putovní klubový cepín za nejvyšší dosaženou výšku v letošním roku na Pik Korona v Kyrgyzstánu. A vyprávění to bylo velmi zajímavé, stejně tak i cesta Karla do Anglie a autem přes Chorvatsko, Jugoslávii a Maďarsko. Předseda klubu vyhodnotil také ostatní aktivity ve Vysokých Tatrách, Alpách a nezapomněl připomenout ani několikanásobné dosažení vrcholu Sněžky. Povídání bylo doplněno promítáním a předsevzetím do příštího roku. Závěrem i vzájemným popřáním hodně štěstí v novém roce.

Pro příští rok bylo po společném hlasování zvolena chata v Moravskoslezských Beskydech blízko Lysé hory. Výroční setkání našeho Horolezeckého klubu Chřiby trvalo tři dny a ještě jsme stihli navštívit i muzeum ve Velké Deštné, opravdu bohaté na exponáty pocházející z celé oblasti těchto hor, jak zde lidé žili a co všechno museli postavit. Dvakrát jsme navštívili i symbol Orlických hor, Masarykovu chatu na Šerlichu, a nebylo překvapením že zde nejvíce zněla polština, vždyt Šerlich leží na hranici.

V neděli jsme potom všichni opět sestoupili ze zasněžené výšky do našich údolí s bohatou zelení stejně jako kamenných měst s rozehřátým sluncem.

Zapsal: Karel Pazourek