Wildspitze 3770m, královna Tyrol

Již od útlého věku na mě působily hory uhrančivě a nebetyčné vrcholky mě vždy neuvěřitelně fascinovaly. Pro mě jakožto novopečeného člena HK Chřiby nabídka od kamaráda Karla zúčastnit se ledovcové túry a výšlapu na některou z Alpských čtyřtisícovek ve mně vyvolala neuvěřitelné nadšení. Pro mě, příznivce treků a člověka který má za sebou jen nějakou tu ferratu toto bude znamenat úplně něco jiného, tato návštěva hor pro mě dostane úplně jiný rozměr!

A tak původní plán navštívit Walliské Alpy v jarních měsících nám postupně odkládal Perun se svými hromy a blesky až do poloviny září, kdy se nad námi přece jen trošku slitoval a se svojí shovívavostí nám nabídl navštívit Öztalské Alpy s výstupem na Wildspitze, se svými 3770 m, horskou královnu Tyrolska, nejvyšší vrchol Ötztálských Alp a druhý nejvyšší vrchol Rakouska.

Při nedělním odpoledni přijíždím do Brna se spolužákem a dlouholetým kamarádem Vaškem a setkáváme se s kamarádem Karlem, hlavním agitátorem této akce a pokračujeme do Čech, kde vyzvedáváme kamaráda Jirku a již pokračujeme do Německa, do bavorského lázeňského Bad Raichenhall, kde se po noclehu na bytě u Karlova známého, již druhý den na parkovišti ve Ventu připravujeme k výstupu do 2950 m. Stoupáme kolem Vratislavské chaty, k ledovcovému jezírku, místu které nám poslouží jako tábořiště a kde se budeme aklimatizovat. Zánět zápěstí který se u mě projevil v průběhu předešlé noci ve mně vyvolává nervozitu a také přichází další obavy z horské nemoci, vzhledem k tomu, že jediná moje zkušenost a zároveň negativní zkušenost s výškou nad 3000 m, byla z masívu Mt. Blanc u Tette Rousse. Naštěstí vše probíhalo dobře a nikoho z nás horská nemoc nepostihla. Po dosažení našeho místa k umístění stanů, po odpolední siestě a přátelském povídání a plánování zítřejšího výstupu a naordinování léčby mého chromého zápěstí se ukládáme ke spánku, na to, abychom vyrazili po 4 hodině ranní k vrcholu. Po ranním budíčku a dotazu kamarádů jak je na tom moje ruka, odpovídám, že téměř stejně, ale že si nedokážu představit, že bych nahoru nešel, vždyť jsem se tak těšil…!

Po asi dvouhodinové chůzi v suti s čelovkami a krátkém hledání stezky se dostáváme ke zledovatělému svahu, kde se po chvíli rozhodujeme vytvořit štandy a se zajištěním a již s cepíny a mačkami vystoupat žlabem na Mitterkarjoch v které se nachází ferrata, po které již za svítání následuje nástup na ledovec Taschachferner. Po krátké pauze již pokračujeme po ledovci v lanovém družstvu a míjíme i překonáváme ledovcové trhliny. Při svačinové pauze si dobírám Vaška, jelikož mu vypadne z ruky jablko a po zledovatělém povrchu se kutálí a mizí v trhlině, jako ten koblížek, který skončil v tlamě lišky. Ovšem netuším, že po chvíli se vše obrátí proti mně a já budu ten, kterého si bude dobírat zbytek celé skupiny až (a nejen do) odjezdu domů, jaký jsem to neekologický turista, kdy mi odložená láhev s pitím též mizí v trhlině po několika desítkách metrů kutálení.

Poté následuje nástup na skalnatý hřebínek a kolem 9 hodiny již stojíme na vrcholu Wildspitze 3770 m.

Po chvilce rozjímání, vzájemné gratulaci a obligátním foto sestupujeme z vrcholu za postupně se horšícího počasí. Na ledovci míjíme několik dalších lanových družstev postupujících k vrcholu.

Po sestupu z ferraty překonáváme svah a suťovisko, které již mírně roztálo a pohyb je nepříjemný, v jednu chvíli se nad námi pod ferratou uvolňuje několik balvanů a jen ve zlomku vteřiny se rozhoduji zda se pokoušet uhýbat, nebo zůstat stát a čekat. Naštěstí nás balvany míjí. Po sestoupení ke stanům a po dvouhodinové pauze balíme stany a sestupujeme do údolí k parkovišti.

Večer již v Německu na bytě v Bad Raichenhall zapíjíme úspěšný výstup a po noclehu se vracíme do Čech.

Výlet víc než zdařilý.

Napsal David Šobáň