Moje první kozlování

V neděli 29. července odpoledne jsem byla poprvé vytažena na lezení. Jelikož bylo horolezecké setkání ve Chřibech, tak mé první kroky na skále se odehrály právě tam.

Celý den bylo velké teplo a mě se popravdě ani nikam moc nechtělo, nejraději bych byla naložena v bazéně, kde se člověk může celé dny chladit. Nakonec jsem ale byla ráda, že jsem se překonala a šla.

Když jsme přišli pod Kozla, tak na nás z dálky mával chlapeček, se zelenou horolezeckou přilbou. Jakmile jsme se přiblížily blíž, tak jsem poznala, že je to Štěpánek, který zrovna dostával důkladný lezecký výcvik. V první chvíli jsem se lekla, že něco takového budu muset absolvovat taky, ale naštěstí jsem se tomu s radostí vyhnula.

Na setkání nás bylo poskromnu, ale lidí na „Kozlovi“ bylo požehnaně. Luděk s Evou zde již měli rozdělaný oheň, opečené špekáčky a rozhozené lana. Z každé strany skály lezla nějaká skupinka horolezců. Nejdřív jsem si myslela, že nebudeme mít snad ani místo na lezení. Ale jak ubíhal čas, tak se to malinko vylidnilo. Sice ne moc, ale my jsme se rozhodli lézt ze strany, kde zrovna nikdo nebyl. Byla to také jedna z lehčích stran, byla to ale strana kde hodně peklo sluníčko, takže to bylo občas nepříjemné. Štěpánek se kousl a vylezl až na vrchol Kozla, zatímco já jsem se moc nekousla a vylezla jsem jenom do tři čtvrtě skály. Zpocená jsem ale byla jako kdybych lezla několikrát nahoru a zase dolů.

Na to, že jsem lezla poprvé, tak si myslím, že to až tak špatné nebylo. Bylo to úplně něco jiného než lézt na horolezecké stěně. Na té jsem už párkrát zkoušela lézt. Člověk si musí skálu víc ochytat, zmapovat a najít tu správnou prohlubeň kde se může zachytnout jak nohama, tak i rukama.

Na Kozlu jsme strávili asi tři hodiny. A zakončily jsme ten den ještě procházkou na hrad Cimburk.

 

Napsala Karolína Anna Petříčková