Tadžikistán 2011 – Pamír
|
Všechno začalo během srpnového (v roce 2010) výletu do Alp,kde jsme měli v plánu zkusit vylézt pár
|
větších hor v Alpách. Zde jsem poprvé potkal Ládu a Balvana. Čtvrtého účastníka našeho zájezdu do
|
Asie jsem již znal déle – s Petrem dělám na stejném oddělení v kolínské kolbence.
|
Po dalších pár menších akcích Ládakonstatoval,že už má pro nás cíl. Byla to nejvyšší hora Afgánistánu
|
Noshag. Čas ubíhal a pořád nebylo nic konkrétně dohodnutého. Cca v květnu to Láda rozseknul.
|
Do Afgánistánu nás nepustí,takzajedem na nejvyšší horu Tadžikistánu(také nejvyšší horu bývalého
|
SSSR) Pik Somoni(také Pik Komunisma). V Afgánu by nám prý ustřelili hlavu,takže nám nikdo nedá
|
povolení – nechtějí nás mít na triku. Abych pravdu řekl,trochu jsem si oddychnul.Přece jenom do Afgánu
|
jezdí lidi spíš za peníze a aspon se samopalem…. V rodinném kruhu to také přivítali – aspon jsem už
|
nemusel poslouchat,že jsem šílenci,…. Atd.
|
Po asi dvou hodinovém balení den před odletem jsem byl ready. Odlet jsme měli z Vídné,takže trochu
|
z ruky,ale zase příjemnější cena. Přes Rigu jsem se dostali do Dušambe. Sice jsem věděl,že je tam teplo,
|
ale realita byla celkem nad mé očekávání. Přece jenom teploty okolo 50stupnů ve stínu není uplně to
|
pravé ořechové. Také jsem se dozvěděli,že jsme přiletěli do nejteplejšího léta co kdy v Tadžikistánu
|
naměřili. Prostě mazec. Naštěstí jsme se v Dušambe zdrželi jen jednu noc. Druhý den jsme sehnali odvoz
|
(sedan střední třídy). Sice jsme museli použít 50m lano,aby nám něco z kufru naplněného asi tak na 300%
|
nevypadlo,ale povedlo se a vyrazili jsme směr Pamír. Cestou jsem zažil krásy bývalého SSSR,kdy nás
|
cestou stavělo pár kontrol policajtů. Při každé kontrole jim řidič automatický v dokladech dával úplatek,
|
aby nás bez problémů pustili dál. Za velice mizerné viditelnosti způsobené teplem jsemdorazili do posledního
|
města před horami – Jirgytalu.
|
|
(fotka hlavní ulice v Jirgytalu)
|
Zde jsme sehnali odvoz do poslední vesnice na okraji Pamíru. Tadžikové nás chtěli co nejvíce obrat,ale
|
naštěstí jsme potkali kyrgišeŠamriho. Cestou nás vzal na objed k jeho rodině. Moc příjemní lidé.
|
|
(Vlevo Šamri , Petr , Já , námořníkLáda 🙂 , Balvan a úplně vpravo bratr Šamriho)
|
Po příjemné zastávce jsem se dostali k poslednímu mostu na naší cestě do hor. A ejhle. Most nikde a část
|
cesty zmizela s ním. Naštěstí Šamri zavolal do vesnice a sehnal nám odvoz. Ten stál zato. Cca 30let starý
|
Uvaz,který ani nebrzdil a v řízení byla cca púlmetrová vůle na každou stranu:). Jízdu jsme přežili,ale cestou
|
se vyskytnul ještě jeden problém. Vojenská posádka a jejich náčelník nás evidentně nechtěli pustit jen
|
tak dále. Láda tedy musel náčelníkovi šoupnout úplatek a najednou bylo vše v pořádku. Konečně jsme se
|
dostali do poslední vesnice před pochodem do hor. Tady jsme si chtěli dohodnout nosiče. Přece jenom
|
jsme měli na každého necelých 50Kg a s tím se špatně jde 4 dny v horách,když člověk ještě nezná pořádně
|
cestu. Hlavní průvodce a nosič se jmenoval Jusůf a byl to asi největší zloděj,co jsme potkali. Nedalo se
|
s ním rozumě dohodnout. Chtěl 300dolarů za jednoho nosiče,který vezme 15Kg a ještě by nám pomohli
|
jen dva dny(ani ne půl cesty). Takže se dohoda nekonala a druhý den jsme se vydali na cestu sami. Jusůf
|
nám s usměvem ukázal směr. To jsme ještě nevěděli,co ten parchant zařídil… Po půl denním pochudu se vším
|
vybavením(cca 45-50Kg na každého) jsme se vyhrabali nad řeku k jednomu z posledních obydlí. Pastevec,
|
který měl mobil nám sdělil,že u něj máme počkat na vojáky,které na nás poslal KGB. Průser byl na místě.
|
Když dorazili vojáci,dozvěděli jsme se,že musíme zpět do Jirgitalu na KGB na výslech a pak se uvidí. Prý nám
|
chybelo nějaké povolení pro vstup do hor. Všechno nám zařídil Jusůf,kterého jsme ještě cestou potkali.
|
Vojáci nás odvedli zpět na posádku,kde jsme museli platit dva dny zpět úplatky,aby nás postili. Náčelník
|
měl strach z KGB,takže už když nás vojáci dohnali u pastevce,nacpali nám úplatek zpět.
|
|
(Láda se snaží ukecat vojáky,aby nás nechali jít dál)
|
Potom co nás vojáci vysadili před posádkou,ztratili o nás úplně zájem. Nechtělo se nám šlapat několik
|
kilometru k spadlému mostu,takžejsem se s náčelníkem dohodli na odvozu. To bylo jiné kafe. Celkem
|
nový Uvaz s vojenských řidičem nás místy 60Km rychlostí dovezl k mostu. Tam nás vyzvednul už náš známý
|
Šamri a znovu jsme se ocitli u něj doma. Ráno nás dovezl na KGB do Jirgitalu. Jediný kdo šel dovnitř byl
|
Láda. Nakonec si nás jen zapsali a nic jiného se nekonalo. Akorát dali Šamrimu pokutu a zapsali si ho. Nikdo
|
to moc nepobral,ale hlavní soudruh má v této části světa prostě poslední slovo…. Původně jsemměli celkem
|
dost času na pochod do Base campu a pak na výstup,aletím,že jsme se museli vracet sme ztratili 4 dny a
|
spolu s tím,že by jsem museli všechno táhnout do hor sami nám vyšlo jediné řešení. Bud seženeme vrtulník,
|
nebo máme po výstupu. Vrtulník se nakonec sehnal,ale museli jsme další den čekat. Cena nebyla moc
|
lidová – 350Euro na osobu za let jen do Base campu není úplně ono. Ale nic jiného nám nezbývalo a bylo
|
nám řečeno,že poslední vrtulník zpět letí 26. a to nám dávolo relativně dost času na pokus o výstup.
|
Vrtulník měl být údajně soukromý,ale po přiletu to moc na soukromou sekci nevypadalo. Vrtulník ve
|
vojenských barvách a posádka samí vojáci mi nepřijde jako soukromá sešlost…
|
|
(při nástupu do vrtulníku)
|
No nic,hlavníbylo,že nás vrtulník dovezl do Base campu. Byli jsme jediní pasažéři(když nepočítám vojáky). Let byl
|
parádní,ale po cca 30 minutách po příletu jsme zjistili nemilou skutečnost. Poslední vrtulník letí zpět už 20. a jako
|
další perlička se ukázalo to,že fixní(pomocná) lana pro výstup sundavají už 18. Tím pádem jsme měli 6 dnů na výstup
|
a sestup. To se nedalo stihnou. Proto jsme změnili plán a zkusili aspon menší Pik Korženevská (7105m). Casu bylo
|
minimálně,ale pokud by vše šlo dle nového plánu,dalo se to stihnout. Jak na potvoru mi hned druhý den bylo špatně.
|
Žaludek to nějak nedal:( Tím pádem první výlet nad 5000m se konal bez mé účasti. Třetí den se se mi už udělalo
|
lépe,ale ostatní se ráno vrátili dolů a měli odpočinkový den. Čtvrtý den jsem tedy vyrazili,ale opět jen ve třech.
|
Tentokrát na tom Balvan nebyl nejlépe,tak zůstal dole a měl nás dohnat někdy přes den. Dorazili jsme do cca 5600m
|
kde byl třetí výškový tábor. Balvan se pořád neráčil dostavit a už jsme z toho měli všichni minimílně špatný pocit.
|
Ani ne hodínku před západem slunce jsem vykoukl ze stanu a Balvan byl na světě. Bohužel byl totálně KO. Bylo
|
na 90% jasné,že má po výstupu. 🙁
|
|
(Výška cca 5600m – přicházející Balvan)
|
Pátý den ráno jsme tedy vyrazili bez Balvana,ale společně s Honzou z druhé party čechů,co jsme potkali
|
už v base campu. Ve stejný den vylezla třetí česká skupina na vrchol Pik Korženěvská. Třetí partu jsme
|
potkali cca 250m metrů nad naším nocležištěm. Celkem jsem jim záviděl,že byli na vrcholi a ted už
|
sestupuji zpět. Celkem bez problémů jsempřekonali fixní lana(jen jednou mi to ujelo :)) a dorazili do
|
výšky cca 6000m.
|
|
(Petr na posledním fixu cca 6000m)
|
Tady to Láda musel kvůli bolesti hlavy otočit.To nepůsobili pozitivně.Nebylo mi také nejlépe,ale Petr mě
|
přesvědčil,at to ještě kousek zkusím. Dorazili jsme tedy do cca 6150m,kde byl další výškový tábor. Zde
|
jsem byl úplně KO. Pert mi pomohl postavit stan a společně s Honzou šli do posledního výškového
|
tábora,kde byli ještě další dva Honzovi kamarádi. Petr se cca po dvou hodinách vrátil s konstatováním,
|
že se do jejich stanu čtyři pořádně nevejdou. Večer byl pro mě nic moc. Bolest hlavy,…..
|
Šestý den jsme se po probuzení s Petrem dohodli na sestupu. Mě bylo pořád špatně a Petr se sám na
|
výstup necítil. Udělalo se pěkně,takjsemměli šanci vychutnat si nádherné výhledy na Pamír :).
|
|
(Pohled ze stanu v cca 6150m. Dva kroky a člověk zmizel 500m dolů :))
|
|
(Pamír – střecha světa )
|
|
(Kousek nad stanem – na vrchol se nedostala…)
|
Sestup byl výživný. Připadal jsem si jak po 7pivech. Hlava se točila…. V 5600m jsemvyzvedliLádu a valili
|
dolů. Truchujsem se ztratili na ledovci(taky jsme málem odjel do trhliny),ale cesta středem se nakonec
|
ukázalo jako dobrá volba.
|
|
(Kousek nad base campem – mírně vlevo v mrakách vrchol našeho původního cíle Pik Somoni (7496m))
|
Konečně jsem se dostali na dohled base campu. Ted už nás čekalo jen prolézt někudy před ledovec
|
plazící se v blízkosti campu. Přes tento ledovec jsme šli cca 6x a po každé jinudy:ú). Při večeři jme se
|
dozvěděli,že na Pik Somoni se zřítil jeden ruský horolezec a jeho tělo sundají až příští rok. Ne úplně
|
příjemná perlička na konec nepodařeného výstupu… Čekání na vrtulník jsme si krátili procházkami v
|
okolí capmu. Žádný další výstup se už nekonal. Protože camp už zavírali,letěl vrtulník 3x.My jsme byli
|
až v poslední skupině. Vzledel k tomu jak nás vypekli jsem ukecali cenu 75euro na osobu,což už byla
|
poměrně příjemnější cena než při příletu. Let byl zase parádní,jen se občas člověku prohnalo hlavou
|
ruské nás mnogo a to že vrtulník nebyl nejnovější. Po příletu do Jirgytalu jsem se bez problémů
|
přesunuli zpět do Dušambe a zvažovali co dál. Přece jenom jsemměli ještě cca 9 dnů na cokoliv…………
|