Ačkoliv jsme uspořádali výroční setkání druhý víkend v lednu 2022 patří do roku minulého tedy závěru roku 2021. Pravidelně se setkáváme druhý víkend v prosinci, kdy vyhodnocujeme končící rok a plánujeme rok nový. A letos naše volba padla na Jizerské hory na severu Čech, pro nás z Jižní Moravy cesta přes celou “malou” Českou republiku. Jizerské hory patří jistě k těm krásným horám a také k těm nejstudenějším, nejmrazivějším a měli jsme malé obavy jak zimní cestu zvládneme. Nejlépe pokud se podaří vyjet až k chatě, jinak musíme nechat auta na kraji lesa u Lázní Libverda. Nejvyšším místem těchto hor je Smrk, měří 1124m, a na tento vrchol jsme chtěli druhý den společně vystoupit.
Během pátečního příjezdu jsme měli možnost každý poznat že setkání opravdu bude v zimních podmínkách, na samotě v lese. Příjezdová cesta byla pod sněhem a natolik zmrzlá až zledovatělá že ne každému z nás se podařilo plynule vyjet. Ale vzájemnou pomocí, obětavostí a také lopatami a sněhovými řetězi jsme cestu zvládli všichni a páteční večer mohli posedět u několika kamen s praskajícím dřevem a vůní lesa. Bylo už pozdě a věděli jsme že sobotní výstup na Smrk nebude zvlášt náročný, tedy jsme naplánovali odchod od chaty na devátou hodinu ráno. Chata je v lese a určitě je vhodná pro všechny kdo mají rádi samotu, i dobrodružství a stejně tak se o sebe postarat. To znamená nejdřív si zatopit, uvařit si a udržovat oheň, samozřejmě dřevo si také připravit. Poslední roky sleduji že už s námi nejezdí manželky, maminky ani přítelkyně, možná právě kvůli podmínkám ubytování, možná si také rádi odpočinou. A i letos všichni tatínci vzali i své malé a velké děti a to je dobře. Děti si spolu rozumí a jsou rádi pokud poznávají to nové a učí se. Není to vždy že si člověk sedne k teplému topení nebo si otočí kouhoutkem a teče mu teplá voda, ani že přijde do kuchyně a má namazaný chleba a teplou polívku, tady se učíme i mnohem víc.
V sobotu jsme se probudili, nebo byli probuzeni štípáním dřeva v dřevníku a chystáním uheláků s uhlím. Každý posnídal podle svých zvyků a opravdu v devět jsme byli všichni před zasněženou chatou. Cestu pro dnešní den jsme zvolili ne nejkratší na vrchol, ale tu nejkrásnější a nejen názvem, přes Nebeský žebřík. Je to cesta přes několik desítek položených dřevěných lávek. V létě spolu s dřevěnými schody, ale nyní v zimě byla celá cesta víc pod sněhem. Je to posledních asi šestset metrů, potom už je brzy vidět rozhledna na nejvyšším místu Jizerských hor. Jedná se vlastně o cestu lesem kolem skal a malých vodopádů, až po začátek Nebeského žebříku. Počasí nám přálo ve smyslu že nesněžilo, nefoukal silný vítr a viditelnost byla aspoň v lese daléká. Zima byla, možná čtyři stupně pod nulou, ale přesto jsme si brzy odkládali svetry i bundy. Zpočátku jsme šli lesem až k Nebeskému žebříku, na něm postupně les s výškou řídl. A od tohoto žebříku to k rozhledně na Smrku již opravdu nebylo daleko. Teplý čaj v batohu byl určitě velkou pomocí a tabulka čokolády také. Čekali jsme vzájemně na sebe, povídali si o svých zážitcích a také plánovali co zítra a co celý nový rok.
Kolem poledne se nám podařilo vystoupit na Smrk, cestou jsme nikoho nepotkali, ale nahoře pár lidí ano, někteří to byli poláci neboť Polsko je hned blízko z druhé strany. Odměnou nám byla, no normálně bych napsal krásné a daleké výhledy, ale protože byla parádní mlha mohu napsat že odměnou byla radost za dosažení výšky rozhledny na Smrku, nejvyšším místě Jizerských hor. Rozhledna je to nová, s dalekými výhledy a dole i s místností kde se dá odpočinout.
Dolů jsme šli zase jinou cestou, lesem a chráněni proti větru. Cestou ještě udělali společnou fotku. Na chatu jsme se vrátili odpoledne, udělali oběd na rozpálených kamnech a na šestou hodinu podvečerní svolali výroční setkání našeho horolezeckého klubu. Někteří z nás šli ještě ke skalám, jiní si dali malý oddych, jiní si hráli na chatě.
K večeru jsme se potom všichni sešli ve vyhřáté velké místnosti a zahájili naše výroční setkání, oznámili všechno nové a některé důležité věci a změny si také odhlasovali. Vyhodnotili úspěchy minulého roku a domluvili další možnosti letošního roku. Například jsme vyjádřili velký zájem a chut o zimní setkání v Krkonoších. Pro večerní dnešní setkání jsme také měli připravené krátké dvě přednášky nebo víc povídání. Jednak jsme rozebrali příklad zraněného lyžaře na sjezdovce, co správně dělat i pokud nemáme dostatek zkušenosti ani nějakých pomůcek, jakým způsobem mu zajistit tepelný komfort do příjezdu záchranné horské služby. A další příspěvek byl od Davida, který je profesionální hasič. Dali jsme mu otázku jak se správně chovat, například právě nyní pokud by z kamen ve vedlejší místnosti se rozšířil nečekaný požár a začal se rychle šířit na chatě. Diskuze která se rozvinula byla určitě velmi přínosná, toto večerní setkání jsme ukončili přáním bez úrazů i ohně a naplánováním dalšího výročního setkání, letos v Bílých Karpatech.
V neděli dopoledne jsme jsme chatu uklidili a opatrně sjeli dolů do Libverdy k společnému obědu u Zeleného stromu, odpoledne potom ještě navštívili při cestě domů muzeum Českého Ráje a horolezectví v Turnově. Tam se potom už rozloučili a každý se vydal svojím směrem domů.
Myslím setkání se moc podařilo, místo to bylo kouzelné a nálada výborná.
Horám zdar, jak se zdraví horolezci
Napsal Karel Bernard Pazourek
