NAD MRAKY I POD MOŘEM

Nyní stoupáme do výšky jako jsou nejvyšší osmitisícové kopce v Himálájích, pod námi mraky plující jasnou oblohou a zasněžené vrcholky čtyřtisícových hor, teplota venku spadla až na minus padesát dva stupně. Štěpánku podívej, a tamhle už začíná moře, je to moře ohraničené na severní straně Evropou a na jihu africkým kontinentem, toto moře na východě omývá břehy Blízkého Východu a na západě se dotýká velikého Atlantického oceánu.

 

Ne, nestoupáme k opravdovým velikánům na hranici Nepálu a Tibetu, a přesto jsme vysoko, ale už po dvou hodinách letu v této výšce začínáme klesat, vidíme Sicílii a v dálce se začíná pomalu rýsovat náš dnešní cíl, ostrov Malta.
Není to veliký ostrov a z výšky jsme mohli rozeznat hlavní město Vallettu a vidět také další dva menší ostrovy patřící Maltě, Gozo a Comino.
První dny jsme se aklimatizovali v kamenném velikém městě, s velikým přístavem (Grand Harbour) a mnoha kostely, s katedrálou Sv.Jana a nádhernou zahradou Barrakka (Barrakka Gardens). Ta byla tak kouzelná a příjemná, že jsme ji poznali nejen první dny, ale také jsme v ní odpočívali poslední dny před návratem domů.
Ostrov Maltu jsme prochodili i projezdili úplně celou, a z Valletty dosáhnete každého pobřeží do dvou hodin. Poznali jsme málo navštěvované pobřeží na východě, kde jsme ušli i víc než deset kilometrů, a při každé příležitosti skákali do moře. Celý den jsme věnovali západnímu pobřeží, dvěma krásným plážím a zálivu s osadou Pepe námořníka (Popeye Village).

Určitě nezapomenutelným zážitkem pro nás co máme rádi výšky a ťapání vzhůru, byl nejvyšší vrchol Malty Ta´Dmejrek, nacházející se na Dingli cliffs, zde také zažijete pohled na dvěstě metrů pod vámi běsnící vlny Středozemního moře. Vyjmenovávat výpravy lodkami na otevřené moře by bylo nekonečné, stejně jako denní koupání a potulování se nočními kamennými uličkami a vůněmi koření, ryb a italských pizz.

U čeho se chci ale rád zastavit je ostrov Gozo, dosáhnete této pevniny pravidelnou trajektovou dopravou a objevíte jiný svět proti Maltě, dýchne na vás Středozemní venkov, víc sucho, víc samota, víc mořský vzduch. Stejně jako Maltu poznali jsme i každé místo tohoto menšího souseda, největší město Victoria/Rabat ve středu ostrova a jeho dominantu středověkou pevnost Il-Kastell/ Citadella. A tak jako z lidského srdce se krev dostává do všech částí těla tak i z tohoto starého města jezdí autobusová doprava všemi směry. Ale ze všech pobřežních měst a jejich pláží je nejkrásnější místo u Azure Window, tam také snad směřuje každá noha návštěvníka, tohoto na kulturu i přírodní zajímavosti bohatého ostrova. A protože jsme chtěli se Štěpánkem poznat pravdivou tvář ostrova byli jsme na mnoha místech od ranních hodin až do západu slunka. A stejně tak jsme se toulali po skalnatých pobřeží, viděli strážné i ochranné věže jako je například Dwejra Tower aj. A měli jsme sebou i jedinou zábavu, aby jsme využili i čas odpočívání a prázdninového nicnedělání, ačkoliv škola už dávno se rozeběhla naplno. Zábavou a bojem nám byly šachy, každý den minimálně pět partií, pod horkým sluncem, ve stínu palem a kaktusů, ve stínu kamenných maltézských chrámů, opravdový boj dvou králů, černého a bílého a jeho doprovodu, věží, střelců a pěšáků. A povídali jsme si od rána do noci, o dějinách ostrova, o jeho dobývání, o jeho ochraně. Učili jsme se poznávat sever a jih a východ a západ a denní čas. A stále poslouchali hudbu gozaňů a šumění vln do útesů. Bylo to dojemné.

Poslední dny jsme opět strávili na Maltě, ve velmi starém domě, nedaleko archeologického naleziště a posvátného neolitického chrámu. Večer jsme ještě navštívili velký přístav a historické město Il Birgu a pevnost Fort Saint Angelo, naproti Valletty. Kámen a pravé úhly tohoto města v nás zanechávaly stopy minulosti, stopy které vedly z moře a zpět do hlubin Středozemního moře. Štěpánku podívej ta veliká lod, byla obrovská a za chvíli nad ní přeletěla vojenská letka, hlídající ostrov, snad cvičný let.
Pomalu jsme se loučili s ostrovem a věděli, že ráno také tak poletíme, budeme nabírat výšku a potom nad mraky se budeme vracet do středu Evropy. Ale ještě jsme měli několik hodin času, ani těžké batohy nás nezastavili před poslední návšěvou nádherné a vlhkostí příjemné zahrady Barrakka. Pak už zůstal jen pohled na umělecká díla maltézských malířů krajinek, která se brzy proměnila za pohled opravdové krajiny z drkotajícího se autobusu.
Poslední noc nám nad hlavou létaly velké airbusy i boeingy, a to skutečně, nebot jsme ji probděli pod střechou mezinárodního letiště v Luqa.

A brzy ráno, kdy doma spolužáci pomalu vstávají do školy jsme se Štěpánkem procházeli kontrolou mezi rentgenovými paprsky. A zase to malé okénko a zase pomalé stoupání do výšky, do výšky Mount Everestu, nyní po dvou hodinách letu žádné moře, žádný ostrov, ale viděli jsme jako hada kroutícího se v písku největší řeku Evropy, Dunaj kroutící se nedaleko Vídně plodnou krajinou Wachau. A jakmile pohled do slunce se ztratil ve veliké mlze, věděl jsem že klesáme pod mraky, opět do našeho světa. Podívej Štěpi, tam je už vidět Praha, ale on neviděl, Štěpánek spal. Možná cítil ještě vlny, možná cítil všude sůl, možná cítil poslední tahy koně a vítězství své královny a svého krále.
Jestliže jsme začali naše dobrodružství za zdmi benediktinského kláštera, nejstaršího mužského, založeného svatým Vojtěchem, tak jsme tam naše putování také ukončili, u hrobu jeho posledního opata, arciopata Anastáze Opaska. Modlitbou, “chléb náš vezdejší dej nám dnes.. Sancte Benedicte, ora pro nobis..”

Napsal, Karel Pazourek