Rok nám opět utekl a jak jsme se domluvili v Orlických horách tak jsme také splnili, letos se scházíme v Moravskoslezských Beskydách, nedaleko Lysé hory, nejvyšší hory tohoto moravského pohoří. V pátek odpoledne se nám daří vyjet až do Horní Bečvy, kde máme zamluvenou chatu, ale bohužel až k chatě kvůli sněhovým podmínkám se nám to nedaří. Má to své romantické kouzlo, sice ne když pomáháme jiným vytáhnout auto z příkopu blízko potoka, ale jistě prokopávání cesty k chatě a stejně tak štípání dříví pro společný krb.

Někteří z nás ještě v pátek večer dosahují jednoho kopečku v hlubokém sněhu a s pomocí GPS a čelovkami. Jiní zase stihnou navštívit skanzen a přírodní muzeum v Rožnově pod Radhoštěm, Valašskou dědinu.

Všem se nakonec podařilo úspěšně přijet na chatu. V sobotu ráno jsme měli společnou snídani a odjez do Ostravice odkud jsme chtěli vystoupit na nejvyšší vrchol pohoří. Cesta to byla nádherná, plná sněhu i hezkého počasí, ale dlouhá, moc dlouhá, až osm kilometrů nahoru a potom dolů, to šlo už velmi dobře. Cestu jsme zvolili která nese jméno velkého básníka Petra Bezruče, autora Slezských písní.

Na vrcholu jsme všichni uvítali milé občerstvení v Bezručově chatě, s výborným ovocným knedlíkem i pivkem a hlavně teplíčkem a přátelským prostředím. Opravdu třešničkou na dortu bylo společné foto na vrcholu u kóty 1323m. Pro nás jistě není taková výška závratná, ale převýšení osm set metrů má svoji cenu a také společný výstup. A jak jsem psal dolů jsme se skutáleli už rychle a dokonce mnozí z nás i doslova.

A v podvečer jsme již na chatě u rozpáleného krbu a s přípitkem vánočního punče zahájili výroční setkání, a povídali si do noci, o našich výstupech, našich cestách a o dojmech prožitého dne.

V neděli ráno uklidili a každý jsme se rozjeli do svých domovů, a snad i všemi směry. Někteří na jih a jiní na západ a sever.

V poledne jsme ještě navštívili známé a i nádherné místo Pustevny, a přes Radegast vystoupili na Radhošť 1129m, cesta to byla příjemná, ale odpoledne se zvedal silný vítr, tak jsme byli moc rádi opět u auta.

Stejně tak jsme byli rádi doma a všem jsme přivezli ochutnat valašské frgále.

Myslím a chci všem poděkovat za hezké a kamarádské setkání, každý kdo pomohl toto setkání připravit i přivézt kousek své radosti. Příští rok bude také moc zajímavý, a věříme že ho dokážeme i nádherně oslavit, máme i velký důvod. Slavíme deset let od založení našeho Horolezeckého klubu Chřiby.

Karel Bernard Pazourek