S myšlenkou navštívit zemi berberů a mátového čaje jsem si pohrával již několik roků. Na podzim 2018 přišla nabídka od kolegy ze zaměstnání, zúčastnit se road tripu v první polovině listopadu. I přesto že se nemělo jednat o návštěvu hor a zdolávání vrcholů vzhledem časovým možnostem, neváhal jsem ani okamžik.A tak 10. Listopadu vzlétá z Bratislavského letiště náš boeing s cílovou destinací Marrákeš. Po chvíli letu se kochám výhledem na zasněžené vrcholky Alp a nostalgicky vzpomínám na zářijový výstup na Wildspitze s kamarády z našeho oddílu. Po 4,5 hodinovém letu přistáváme na letišti Menara v Marrákeši, a po dalších několika hodinách nezáživného čekání na migračním oddělení spěcháme do autopůjčovny a vyrážíme směrem do úpatí Vysokého Atlasu k noclehu pod širákem.
V brzkých ranních hodinách nás probouzí hlas Muezzina z mešity v nedaleké vesnici. Po snídani pokračujeme přes Vysoký Atlas, kde se nám otvírají úžasné scenérie, s výhledem na národní park Jebel Toubkal se stejnojmenným nejvyšším vrcholem severní Afriky. Při sjezdu s hor je měnící se krajina neklaným znamením, že se již nacházíme na Sahaře. Tento den byl původní plán navštívit vesnici Merzouga s projížďkou na velbloudech k rozlehlým písečným dunám, vzhledem ke vzdálenosti a časovým možnostem byl plán pozměněn a naším dnešním místem k noclehu bude vesnice Zagora. Po příjezdu jsme občerstveni berberskou whisky (mátovým čajem) a máme domluvenou projížďku na velbloudech, na kterou jsme se velice těšili v domnění , že se podíváme do míst kde jsou také písečných duny, ovšem zklamaní se dostavilo v okamžiku přijezdu do míst písečných dun s velbloudy. Člověk by ani nemusel být velkým rýpalem aby pronesl názor, že tyto hromady písku byly navezeny snad uměle, nákladními auty aby poskytly službu turistům. Po projížďce na velbloudech po těchto „dunách“ jsme navedeni místním průvodcem k noclehu do stanů do oázy v poušti.
Po snídani již vyrážíme směrem na jih, kdy po celodenním cestování s několika fotografickými a občerstvovacími zastávkami v polopoušti a oázách dorážíme do úpatí Antiatlasu, při večerním popíjení nás uvítá hyena svým hrůzným chichotavým hlasem a tak se snažíme spotřebovat veškerý alkohol ke zmírnění strachu při noclehu pod širákem.
Ráno zjišťujeme, že jsme všichni celí a tak přejíždíme Antiatlasem k pobřeží Atlantiku do města Agadír, po prohlídce měst a nezbytné koupačce v Atlantiku se opět odebíráme k noclehu pod širákem nedaleko města.
Další den se rozhodujeme přejet na sever do starobylého rybářského města Essaouira, kde trávíme dva dny prohlídkou starobylé části města, pobytem u moře a nákupy.
Poslední den již trávíme v Marrákeši proplétáním labyrintem tržnic, večer již vracíme auto a noc trávíme na letišti do našeho brzkého ranního odletu.
Po návratu ze země plné kontrastů, nazývané bránou Afriky, si odvážím smíšené pocity, na jedné straně úžasné zážitky co se týká přírodních krás a vynikající kuchyně, na druhé straně tohle poznání pro mě bylo velkým kulturním šokem, vzhledem k tomu, že se jednalo o mou první návštěvu islámské země. Po zpracování těchto pocitů určitě vím, že se tam budu chtít vrátit, byť navštívit jiné části této země, anebo stanout na nejvyšším vrcholu severní Afriky Jebel Toubkalu, kterému jsme byli na dohled.
(napsal David Šobáň)