Pokus o Punta San Matteo (3678m)

Původně jsme plánovali klasickou rodinnou dovolenou – společné chvíle, odpočinek a objevování nových míst. Bohužel, život měl jiné plány. Manželka onemocněla a rodinný výlet se zúžil na mě a Míru, našeho nejstaršího syna. Nechtěli jsme dovolenou rušit, a tak jsme se rozhodli, že vyrazíme sami.

Den 1: Směr San Mateo

Zkoumání map nás zavedlo k oblasti San Mateo – nádherné horské krajině s dobrou dostupností, navíc bez nutnosti přechodu ledovce. Ideální volba. Po páté hodině ranní jsme vyrazili a na oběd se zastavili v Passo di Stelvio, kde jsme ochutnali místní speciality. Odpoledne parkujeme v sedle Passo di Gavia, odkud jsme měli výhled na ledovce pod San Mateem.

Cesta byla okouzlující – horské prostředí, vůně borovic, kozorožci a místní ovce, které nás doprovázely. Nejvíce nás zaujal mohutný vodopád vznikající z tajícího ledovce. Ukázal jsem na něj a řekl Mírovi, aby si ho zapamatoval – jeho děti ho nejspíš už neuvidí, ledovec totiž rychle ustupuje.

Večer jsme postavili stan ve výšce 2750 m, obklopeni klidem a kouzlem alpského soumraku.

Den 2: K bivaku Battaglione a první výstupy

Ráno jsme si dali na čas, čekal nás aklimatizační výstup k bivaku Battaglione, kde jsme plánovali strávit noc. Cesta vedla kolem dvou jezer a přes sněhová pole, což nám připomínalo, jak proměnlivá a vznešená příroda může být.

Kolem jedenácté jsme dorazili k bivaku. Po lehkém obědě jsme se rozhodli prozkoumat okolí a podnikli výstup na Cima di Vallumbrina (3220 m). Během výstupu jsme narazili na pozůstatky opevnění z první světové války – rezavé kusy drátů a zbytky dřevěných krytů vyprávěly příběhy dávné historie.

Odpoledne jsme se odhodlali pokračovat na Pizzo di Vallumbrina (3225 m). Zpočátku šlo všechno hladce, ale od tohoto bodu se terén změnil – zvětralá břidlice byla zrádná a lámala se pod rukama. Z bezpečnostních důvodů jsme výstup ukončili a vrátili se zpět. Už nyní víme, že výstup na San Mateo bude muset počkat na vhodnější podmínky.

Den 3: Nový cíl – Monte Gavia

Po návratu k bivaku jsme se občerstvili a naplánovali náhradní trasu – Monte Gavia. Rychle jsme sbalili věci a ještě před setměním stavíme stan hodinu cesty pod vrcholem.

Ráno jsme vstali brzy, a už po sedmé hodině jsme seděli na vrcholu Monte Gavia. Výhledy stály za to – horská panoramata, ticho a pocit vítězství nad náročným terénem.

Pokračování v Dolomitech

Po sestupu jsme se přesunuli do Dolomit, kde jsme strávili několik dalších dní objevováním válečných linií. Historie a příroda zde jdou ruku v ruce – zbytky pevností, zákopů a opevnění jsou tichým svědectvím o událostech minulého století.

Ačkoliv tato dovolená neproběhla podle původních plánů, přinesla nám něco jiného – společné zážitky, dobrodružství a respekt k horám, jejichž majestát je nezapomenutelný.